New school, new problem - 4. díl

11. listopadu 2013 v 20:40 | kate |  New school, New problem
Ahojky! :) Tak dneska přidám jenom nový díl NSNP... vím, že jsem říkala, že přidám "Kluka", ale nějako ho ještě nemám dopsanýho... omlouvám se, snad vám bude stačit NSNP :)
Jinak opět vám MOC děkuju za ty komentáře a to i za -KriSty-... moc si toho vážíme a dokonce se tu a tam o těch komentářích normálně v reále bavíme... věřte mi! :D Například dneska při cestě ze školy :D
Díl je opět trochu delší...no.. :D
Jinak opět.. co se týče ilustrační koláže, která bude u každého dílu jiná... zvětšíte jí kliknutím na ní! :)
Ještě musím zmínit spoluautorku... děkuju za pomoc samozřejmě -KriSty- :)


Více v Celém článku :)


Dnešní ráno nebylo jako minulé. Tentokrát mě vzbudil budík. Nechtělo se mi vůbec vylézat. Musela jsem. Když jsem přišla do kuchyně, byl tam jenom taťka. "Ahoj tati!" pozdravila jsem ho. "Ahoj zlatíčko!" zvedl oči od novin a pozdravil mě. "Kde je Jace?" zeptala jsem se udiveně. "Myslím, že říkal, že jde na nějakou nultou hodinu, ale nevím to jistě." "Aha a to mám jít pěšky?" zeptala jsem se. "Ajo… to mě nenapadlo. Asi jo, teda můžu tě svést já, ale musela bys jít už…" koukl na hodinky "…teď! Musím jít." "To je dobrý, projdu se!" řekla jsem a usmála se. Táta mi dal opět pusu na čelo, stejně jako každé ráno na rozloučenou a odešel. Zůstala jsem tam sama. Najedla jsem se, převlíkla a vyšla jsem.
Asi 2 bloky od našeho baráku u mě zastavilo nějaké auto. To auto mi bylo velmi povědomé. Hned jsem věděla koho je, jen jsem si říkala, co ten tady dělá. Stáhlo se okýnko a vykoukl na mě… samozřejmě Nick. "Ahojky zlato! Nechceš svést?" zeptal se. "Dobrý den pane učiteli… pokud by vám to nevadilo, svezu se ráda." Usmála jsem se na něj. Sedla jsem si na místo spolusedícího. Nick se rozhlídl kolem auta a poté mě věnoval polibek na tvář. "Dobré ráno miláčku, těšil jsem se na tebe!" řekl, nastartoval a už jsme jeli do školy. "Nebude divné, když nás někdo uvidí přijíždět spolu? I třeba jen z okna?" zeptala jsem se ho při jízdě. "Všichni už budou ve škole, ale jestli chceš, můžu ti zastavit na parkovišti u jídelny. Chceš?" nabídl. "Jo…to by bylo super. Nechci, abys měl problémy." řekla jsem.
Jak řekl, tak udělal. Zastavil mi na parkovišti u jídelny, já vystoupila a on pokračoval. Těch 150 metrů klidně dojdu. Opravdu nechci, aby mě Nick problémy u vedení školy a já… aby mě někdo neviděl. Hlavně brácha! Nedovedu si představit, jak by reagoval. Došla jsem teda do školy a šla rovnou do třídy. Zbývaly mi ještě dvě minutky do zvonění. Sedla jsem si a pozdravila Bec. "Ahojky!" "Ahoj!" pozdrav mi opětovala. Zachvilku vcházel do třídy ten můj sexy učitel. "Dobrý den žáci. Posaďte se!" všichni jsme si sedli. "Vemte si prosím sešity, otevřete si je a na tabuli vám napíšu zadání samostatné práce, kterou mi poté odevzdáte na kontrolu, dobře? … Nějaké dotazy?" nikdo se nehlásil. "Dobře… můžete začít!" Všichni otevřeli sešity a psali. Jen já ne. Za celou hodinu jsem nenapsala ani pitomé datum. Celou hodinu jsem totiž sledovala jeho. Seděl na židli, opravoval nějaké písemky. Asi vedlejší třídy. Občas se kouknul po třídě, ujistil se, že se nikdo nedívá, aby se na mě mohl usmát. Pusou němě artikuloval něco ve smyslu "Piš!", ale já jsem pouze zakroutila hlavou na znamení, že ne. Dále jsem ho sledovala. Viděla jsem každý jeho pohyb. Asi v polovině hodiny si odkašlal a po 10 minutách zase. Byl tak sladký! Byla jsem jím okouzlená. Nešlo se soustředit na nic jiného! Zazvonilo. Já jsem si teprve teď uvědomila, že jsem vlastně nic nenapsala. Zase asi za pět. Ale co! Stálo mi to za to. "Bene? Prosím seber mi sešity a potom mi je dones do kabinetu, dobře?" řekl Nick Benovi, mému spolužákovi. Odevzdala jsem mu teda sešit a on s ním a dalšími dvaceti od ostatních odešel do kabinetu.
"Hele Laro? Co to mělo být?" zeptala se Bec. "Co co mělo být?" odpověděla jsem otázkou. "Proč po něm tak koukáš?" zeptala se. Tato otázka mě opravdu vykolejila. Všimla si toho? Co když si toho všimli i ostatní? Ještě je tu možnost, že myslela někoho jinýho. "Co? Po kom?" zeptala jsem se s nadějí. "Nedělej, že nevíš, o čem mluvím! Po učitelovi!" řekla a tím utvrdila mé podezření. "Cože? Já? To je blbost!" snažila jsem se smát. "Ale prosím tě… ty ses normálně zamilovala! Poznám to!" Sakra co teď? Co mám říct? "Ale to ne! Vždyť je to učitel!" řekla jsem posměšně. "No právě proto by sis měla dávat pozor a nedělat si moc velký iluze! Abys nebyla zklamaná!" Cože? Tak teď mě vážně dostala. Kdyby jen věděla… "Ale neboj! Nikomu to neřeknu! A navíc se ti nedivím, je sexy! Já nebýt zadaná!" spiklenecky na mě mrkla. Poté se zvedla a odešla za svým přítelem do vedlejší třídy. Jak já jí závidím… mít vztah s obyčejným klukem ve stejném věku. Na konci přestávky opět přišla a sledovala mě. "Hele, tak mě napadá… nechtěla bys jít dneska do kina?" zeptala se. "No… promiň, dneska už něco mám!" řekla jsem s lítostí. Ta nebyla předstíraná! Známe se sice necelý týden, ale ještě jsme nebyli nikdy spolu venku. Mrzí mě to, ale dnešek se mi opravdu zrušit nechtěl. "A co zítra?" zeptala jsem se. "Ne to nemůžu. Promiň!" odpověděla Rebeca. "To nic… půjdeme jindy!"
Vyučování jsem měla za sebou a šla jsem konečně domů! Zase pěšky! Bráchu jsem celý den nepotkala. Zajímalo by mě, kde vězí! Kvůli němu musím chodit pěšky. Je to nespravedlivý! Chci taky auto. Vždyť řidičák už rok mám! Když jsem po dlouhé a namáhavé cestě přišla domů, tak jsem se najedla a převlíkla. Na sebe jsem si vzala úzký džíny, pro změnu světle modré. Dále si oblíkám černé tílko, které patří mezi mé oblíbené. Na uši si věsím zlaté náušnice, na krk si dávám náhrdelník se srdíčkem, na kterém stojí 'Hope' (doufat). Dostala jsem ho od babičky. Je pro mě výjimečný, protože babička před rokem zemřela. Na ruku si dávám směs náramků, mezi kterými jsou hodinky. Všechny šperky mám sladěné do béžové až zlaté. Obouvám si šedé boty na klínku, beru bílou kabelku a jdu. Už se nemůžu dočkat! Šla jsem zase pěšky, ale nevadilo mi to. Nick nebydlí až tak daleko.
Dorazila jsem tam. Rozhlídla jsem se, zda mě tam nikdo nevidí a jdu zazvonit. Nick mě nenechává dlouho čekat a po 10 vteřinách mi otevírá. "Ahojky lásko, chyběla jsi mi!" vítá mě a sladce mě políbil na tvář. "Ahoj! Ty mě taky!" chci ho políbit, ale on mě zarazí. "Nene…" koukám na něj jako na ducha. Co to k sakru? To je poprvé, co mě odmítl! "Nejprve učení!" Odvedl mě do kuchyně. "Cože? To si děláš legraci, ne? Ale já bych raději dělala něco jiného." Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Opět jsem se pokusila o polibek. "Víš… je opravdu těžké ti oponovat, ale…" opět mě přerušil. Co to s ním je? Je dnes tak… nekompromisní. "… ale… neudělala jsi dneska ani příklad ze samostatky! S tím musíme něco udělat!" řekl odhodlaně. "Ale ono bylo dost těžké něco napsat." řekla jsem smutně. "Ale prosím tě, tak těžký to nebylo! Všichni ostatní to zvládli!" řekl, asi mě nechápal. Nebo jenom dělal blbého? Miláček! "O to nejde… spíš mě něco rozptylovalo." Asi konečně pochopil a usmál se. "Jo takhle? Tak to máš ale smůlu, mladá dámo! Ty rovnice musíš zvládnout a promiň, ale nebudu odcházet, když píšete test! Budeš si na mě muset zvyknout!" řekl. "A kdo řekl, že jsi to byl ty, kdo mě rozptyloval?…" řekla jsem a sledovala jeho výraz. Zamyslel se. "… samozřejmě že jsi to byl ty!" usmála jsem se. Usměv opětoval. "Víš co? Když teď vypočítáš tyhle rovnice, čeká tě překvapení!" při těchto slovech ukázal na stůl, kde na mě čekalo snad 100 rovnic. "To si ze mě děláš srandu, ne? Tolik?" "No… je to na tobě, buď ty rovnice a překvápko anebo volno a nic!" Co jsem měla dělat? Sedla jsem si tedy a snažila se soustředit, ale nešlo to. Nechápala jsem to. Navíc tu byl on! Vždy, když jsem se na něj koukla, začala jsem zase nevnímat! Prostě to bylo těžký! Myslím, že už i on ztrácel trpělivost. "Ukaž, dej mi to!" Vzal mi můj sešit a tužku. Napsal tam správné výsledky. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle to zvládl. Sešit mi vrátil a po chvilce mi ho zase vzal se slovy "Říkáš, že už to máš hotové? Tak se na to podíváme!" musela jsem se smát. Buď se pomátl anebo nevím. Vzal si do ruky červenou tužku a všechno odškrtl na znamení, že je to dobře. "Šikula! Vidíš, že to jde a víš, co tě čeká teď?" zeptal se s úsměvem. "Že by odměna?" zašeptala jsem. "Ano správně! Tohle učivo ti jde o mnoho lépe!" vstal ze židle, přišel za mnou a chytl mě za ruce. "Tedy, jestli budeš souhlasit!" Začal mě úžasně líbat. Jak bych s tímhle mohla nesouhlasit?? Za stálého líbání mě chytl do náruče a nesl mě kamsi. Nezajímalo mě kam. Plně jsem mu důvěřovala.
Ukázalo se, že mě nese do ložnice. Položil mě na postel a lehl si ke mně. A neustále mě líbal. Pomalu mi sundával triko. "Je to tvoje poprvé?" zeptal se mezi polibky. Zamyslela jsem se. "Ne… samozřejmě že ne!" řekla jsem. "Tak fajn!" postupně mě svlékal a já jeho. No a prostě jsme spolu ……… myslím, že každý ví, co myslím. Byl to tak úžasně nepopsatelný pocit!
Po tom všem jsem se koukla na hodiny a bylo už tak pozdě. Půl devátý večer! "Už budu muset jít!" řekla jsem. Své nahé tělo jsem zakryla dekou a pohledem jsem postupně hledala kousky svého oblečení. "Ne… prosím ne! Strašně bys mi chyběla!" Chytl mě a ze sedu mě opět položil. "Ne! Vážně už musím jít, co bych řekla doma?!" "Nevím, třeba že jsi přespala u Rebecy!" navrhl mi možnost. "No… nevím! Brácha je někdy až moc podezíravý!" Nick se usmál a políbil mě. "Ani tohle tě nepřesvědčí?" "Lásko… vážně ne!" "Proč?" zeptal se. "No… já…" nenechal mě ani doříct větu a opět mě políbil. A znova a znova! "No tak co teď?" snažil se mě přesvědčit. "No dobrá!" přikývla jsem. Líbali jsme se ještě dlouho a potom se Nick zeptal. "Co si dáš k večeři?" Docela mě překvapil. "No… co dům dá!" řekla jsem se smíchem. "Dobře, počkej tu!" řekl, oblékl se a už odcházel. Vtom mě napadlo, že nemám pyžamo. Řekla jsem to Nickovi a on si sundal své triko a hodil mi ho. "Bude to stačit?" usmál se a odešel. Oblékla jsem si ho. Lehla jsem si. Byla jsem šťastná.
"Pojď sem!" zavolal na mě asi po půl hodině Nick z kuchyně. Vstala jsem a šla jsem. V jídelně bylo zhasnuto. Jediné světlo vydávali svíčky položené na stole. Kolem svíček byly rozházeny okvětní lístky růže. "Posaď se, má princezno!" řekl a gentlmansky mi odsunul židli od stolu, abych si mohla pohodlně sednout. "Děkuju… princi!" políbila jsem ho na tvář a sedla jsem si. "Podáváme večeři!" řekl a z lednice vyndal už přichystané jídlem obložené talíře.
"Copak máme?" zeptala jsem se. Neviděla jsem co na nich je, dokud je nepoložil na stůl. Jeden přede mě a jeden naproti mně, na jeho místo. Byly na nich míchaná vajíčka. "Omeleta ala Nick!" řekl. Musela jsem se začít smát. Na stůl ještě položil talíř, na kterém bylo asi šest krajíčků chleba. "Máš ráda chleba nebo chceš rohlíky?" řekl a podal mi rohlík. "Ale je trochu ztvrdlý!" zasmál se. "Ne… to je dobrý! Mám raději chleba!" musela jsem se smát taky. Dále vzal 2 sklenky na víno a otevřel víno. Nalil ale jenom do jedné a víno vrátil do ledničky. Potom vyndal 2 láhve dětského šampaňského. "Chceš se šmoulíkem anebo princeznou?" zeptal se mě. To si dělá srandu? To jako budu pít dětský šampaňský? Nejsem dítě! "Dala bych si to víno!" řekla jsem. "Cože? Vždyť ještě nejsi dospělá! Nemůžeš pít! Navíc jdeš zítra do školy, mladá dámo, víš?" řekl. "To není spravedlivý! Ty jdeš zítra taky do školy! A to pracovat!" řekla jsem uraženě. "No dobrá…" vzal svou sklinku vína a vylil jí do dřezu. "Stačí?" Dělá si legraci? Koukala jsem na něj jako na zjev. Opět vzal do ruky dětské šampaňské. "Tak který?" zeptal se znova. "Který si dáš ty?" řekla jsem. "Samozřejmě že princezny!" koukl na obal, na které byla disney Růženka. "…ještě když je tu Popelka!" řekl. "To je Růženka zlato!" začala jsem se smát, opět. "To je jedno, které si teda dáš ty?" řekl znova. "Taky princezny, samozřejmě!" usmála jsem se. Nick nalil do obou skleniček šampaňské z láhve s princeznou. Položil je na stůl. "A jdeme papat, ne?" řekl. Vzala jsem si tedy chleba, vidličku a začala jsem jíst. I ty obyčejný míchaný vajíčka chutnaly s ním úžasně! "To bylo to nejlepší jídlo, co jsem kdy jedla!" řekla jsem, když jsem dojedla a chytla jsem ho za ruku, kterou měl položenou na stole. "Jsem mistr kuchař, že?" zasmál se. "Jsem rád, že ti chutnalo!" řekl, dojedl poslední sousto, dopil zbytek šampaňského a vstal. Kleknul si přede mě. "Je mi jedno, jak se jmenuje ta princezna na láhvi, protože jméno té největší princezny na světě nikdy nezapomenu! Lara!…" Kohokoli jiného bych za označení princezna zabila, ale mého čumáčka? To nejde! "… Lara! Máš úžasné jméno, už jsem ti to někdy řekl?" "Ne… Děkuju! Vybrala mi ho prý babička!" řekla jsem smutně. Má zesnulá babička. Ukápla mi slza. "Ne… to jsem nechtěl! Nebreč!" utřel mi slzičku. "Miluju tě!" políbil mě na čelo. "Já tebe taky!" řekla jsem.
"Chce se ti už spinkat?" zeptal se mě. "Trošinku a tobě?" "Mě? Moc ne… ale nemůžu se dočkat, až budu vedle tebe zase ležet. Pojď!" chytl mě za ruku, pomohl mi vstát a vedl mě do pokoje. Lehla jsem si. On si sundal rifle a lehl si za mnou. Políbil mě na tvář a objal mě ze zadu. "Sladké sny! Miluju tě!" zašeptal mi do ucha. "Já tebe!" otočila jsem se a dala mu dnes už poslední pusu.
Po chvíli jsme usnuli. Ten den skončil tak úžasně. Nemohla jsem si přát nic lepšího! Usínat v objetí tak dokonalého muže by mi mohla závidět kdejaká holka!
----------------------------
Takže.. otázky necháme jenom ke klukovi z knížky... tady vám dám svobodu! Pište o čem chcete!! Budu ráda za každý názor a to i kritiku, aspoň vím(e), v čem se zlepšovat!! :) děkujeme všem! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cece Cece | Web | 11. listopadu 2013 v 20:58 | Reagovat

Je nádherný!! O_O  O_O  O_O Asi nejlepší díl ze všech!! ♥

2 gleek gleek | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 19:09 | Reagovat

wow! ty ses nám ale krásně rozepsala! máš to skvělý! :)

3 Kate Kate | Web | 12. listopadu 2013 v 20:23 | Reagovat

[1]: Děkuju :3 <3

[2]: Děkuju :3 i za -KriSty-!! <3

4 Anett • bellathorne-official Anett • bellathorne-official | Web | 12. listopadu 2013 v 20:49 | Reagovat

Trošku delší..:D Ale úžasný!:3 Těším se na další díl :)

5 Anett • bellathorne-official Anett • bellathorne-official | Web | 12. listopadu 2013 v 20:49 | Reagovat

Trošku delší..:D Ale úžasný!:3 Těším se na další díl :)

6 Marie2624 Marie2624 | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 21:28 | Reagovat

Mě nevadí, že to je delší :) Máš to dokonalý. Zajímalo by mě, co je s Jacem. Už se těším na další díl :)

7 Marie2624 Marie2624 | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 21:39 | Reagovat

A promiň, že jsem ti vůbec  neodpověděla na ten tvůj komentář k tomu rozhovoru s Oliverem :/
Ten rozhovor jsem přidávala poprvý, to sis asi musela poplést s tím rozhovor předtim, protože byl taky s Oliverem :) :D A jsem ráda, že ty rozhovory někdo čte, aspoň vim, že to není zbytečný :)
Já si myslim, že Ezra vážně bude mít špatný úmysly, protože by byla blbost udělat to samý jako s Tobym v minulý sérii :D
Mě taky hrozně připomíná Samaru a taky sem si jí zblízka prohlížela.Je vážně děsivá a zajímalo by mě, proč se snaží vždycky zabít 5 lidí :o Taky jsem si říkala, já bejt mrtvá a bejt duchem, tak jsem z toho na prášky :D Já mám taky Mirandu ráda, ale jestli tam bude pořád jako duch, tak mi ani tolik nevadí, že je mrtvá. To mě taky dostalo to "Teď je s anděli." :D A já jí taky znám z Jonas. Před několika léty to byl skoro můj nejoblíbenější seriál a já jí tam měla ráda. To já netušim, ale zase by bylo divný, kdyby ji viděla jenom Miranda. Ale ti vzadu si jí určitě nevšimla, jenom nechápu, proč si jí Remy nevšimla :o Mě to taky přišlo vtipný, jak na něj mluvila :D A trošku mi přijde zvláštní ten Collins a i ta Grunwald.

8 dreamer. dreamer. | Web | 13. listopadu 2013 v 21:26 | Reagovat

Je to super:OO.Dobře napsaný:))

9 Carly Carly | Web | 14. listopadu 2013 v 20:27 | Reagovat

Je trošku delší :-) Ale moc se mi líbil! :-) Vážně nádherně píšeš!!Moc se těším na další díl! :D

10 Elizabeth* Elizabeth* | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 21:34 | Reagovat

Ahoj :) Som veľmi rada že si ma prijala do affs. A inak, krásne píšeš, tento diel je dosť dlhý, ale oplatilo sa mi ho prečítať !:-)

11 K. K. | Web | 16. listopadu 2013 v 13:30 | Reagovat

až budu mít čas, tak to přečtu:D

12 Zzz Zzz | Web | 16. listopadu 2013 v 16:45 | Reagovat

Perfektní. Moc se mi to líbilo. Nevadí, že je to dlouhé. Je to kvůli tomu i lepší. Doufám, že ji pak nebude brácha tak podezírat a nebude mít průser. Jen se mi zdá, že to jde trošku rychle. Nemyslíš?

13 Kate Kate | Web | 17. listopadu 2013 v 10:12 | Reagovat

[4]: Děkuju :3

[6]: Děkuju :3

[8]: Děkuju :3 :D

[9]: Moc děkuju :3 Strašně si těch komentářů vážím, VŠECH! :)

[10]: Nemáš zač a Děkuju :3

[12]: Děkuju moc a moc! :3 Jinak jo, je možné, že to jde trochu rychle.. taky jsem nad tím už přemýšlela, ale zase ten příběh má určitý jakoby děj, který jde po sobě. Tohle se musela stát než se stane něco jiného atd. Navíc tento příběh není až tak o jejich seznamování, je o mnoho jiných věcech, které se stanou a kdybych čekala třeba 20 dílů, než se stane to co se může stát už v 2.-3. díle (myslím cokoli), tak by te příběh měl třeba 300 dílů a to pochybuji, že by vás bavilo číst... navíc, když by ty díly byly o tom, jak vstala, vyčistila si zuby, přišla do školy, šla na doučování, potom by šla domů a takhle pořád dokola... myslím, že by to nebylo tak "zajímavý"... takže ano, může se to zdát být rychlé, ale ten příběh (celý) by měl popisovat tak 2 roky (jakoby v reálu) a tento 5. díl je opravdové minimum dějové "linky"... já myslím a doufám, že až budete číst nějaký 20. díl, tak budete vzpomínat, jak to bylo s Larou na začátku, protože už bude úplně jinde :) Tak snad to pochopíte! Navíc podle mě v dnešní době je takováto "rychlost vztahu" úplně normální :D Bohužel... :/ :D Ale ještě jednou děkuju!! I za tvůj názor!! Neberu ti ho, pouze jsem se ti to snažila vysvětlit a i tak si vážím tvého názoru, protože mě to dovoluje vidět ten příběh i očima čtenáře, protože přece jen, já to mám trochu zkreslený! :D Děkuju! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama