New school, new problem - 3. díl

1. listopadu 2013 v 22:08 | kate |  New school, New problem
Takže asi bych vám nejprve měla a to velmi ráda... PODĚKOVAT za vaše úžasné komentáře a celkově... že to čtete!!! A to i za -KriSty-!!!! Opravdu si toho moc OBĚ vážíme!!! :3 Jste zlatíčka!!
Další věc... jelikož jsem pořád psala, že je to inspirované Ezriou - pro mě ano, ale -KriSty- řekla, že ne, tak prej NE! :D (ne.. pro mě je to pořád tím inspirované, ale není to stejný - však uvidíte! :D)
Opět je díl trochu delší no.. :D Ve wordu mi to dá až 2,5 A4... no, až se vás budou ve škole ptát co jste přečetli, tak řekněte NSNP :D to má pro mě (ve wordu) zatím asi 8 dílů a má to necelých 22 stránek :D Tak proč ne?
Ještě... náměstí v tomto díle... nevěděla jsem jak ho nazvat... nic tam nesedělo :( takže i když se asi těžko představuje náměstí v NY, tak si pod tím prostě představte nějakou tu... já nevím :D však vy víte! :)
Jinak opět.. co se týče ilustrační koláže, která bude u každého dílu jiná... zvětšíte jí kliknutím na ní! :)
Ještě musím zmínit spoluautorku... děkuju za pomoc samozřejmě -KriSty- :)


Více v Celém článku :)


Ráno jsem se probudila strašně brzo. Nemohla jsem se dočkat, až budu ve škole. Ok, to zní divně. Však vy víte, proč jsem se nemohla dočkat. Nemohla jsem se dočkat, až ho uvidím! Mého milovaného Nicka. Asi jsem se vážně zamilovala. Od 5 hodin jsem nespala. Jenom jsem ležela a přemýšlela. Přemýšlela jsem o něm, o něm a zase jenom o něm. Je tak úžasný! Jeho oči, jeho úsměv, jeho rty, které se dotýkají těch mých, jeho svaly, jeho vlasy, jeho… všechno! Za pět minut šest mi konečně zazvonil budík, ihned jsem ho zamáčkla a vstala. Šla jsem do kuchyně. "Ahoj tati!" pozdravila jsem již tam sedícího taťku. "Ahoj beruško! Jakpak ses vyspinkala?" usmál se na mě. "Do růžovoučka a ty?" řekla jsem žertovně. "Úžasně, jen bych tam ještě zůstal! Musím do práce." Řekl, snědl poslední sousto rohlíku, vypil zbytek kávy a dal mi pusu na čelo. "Pá zlato!" a už odcházel. "Papa! A kdy příjdeš?" zeptala jsem se, i když jsem předem znala odpověď. "Dneska až pozdě, ale zítra ti to vynahradím, dobře?" "Dobře, ahoj!" řekla jsem smutně a zamávala mu. Odešel. Já si namazala rohlík s marmeládou a sedla si. Jedla jsem. Mezitím přišel Jace, který si také namazal rohlík, s tím rozdílem, že on paštikou. Sedl si vedle mě. "Kde je Daniel?" zeptala jsem se. "Odešla, včera jsme se pohádali." Řekl mrzutě, na druhou stranu smutně. "To mě mrzí! Můžu vědět proč?" zeptala jsem se a mile jsem ho pohladila po zádech na uklidněnou. "Neměli bychom už jít?" změnil řeč. Já to respektovala, protože by asi nebylo dobré o tom s ním mluvit, když nechce. "Dobře!" vzala jsem si baťoh a už jsme šli.
Škola se tak šíleně vlekla. Nicka jsme měli až třetí hodinu a na chodbě jsem ho nepotkala. Navíc první hodinu jsme měli anglinu. A hádejte co? Greenwoldová si na ten úkol samozřejmě vzpomněla! Fakt na prd. Takže hned za 5! Co víc si přát, že? Druhá hodiny biologie. Ta byla v pohodě. Měli jsme teprve úvodní hodinu. A třetí hodina…AAAA!!… Je to tu. Zazvonilo a já na rozdíl od ostatních, kteří se vesele bavili, jsem se stále dívala nedočkavě na dveře. "Laro? Děje se něco?" ozval se hlas Rebecy. "Nene… nic!" odpověděla jsem a usmála se. Stále jsem neodvracela oči z dveří. Konečně! Dveře se otevřely a vstoupil Nick! Usmála jsem se na něj. On se na mě letmo podíval, úsměv opětoval a šel dál. "Dobrý den, posaďte se! Vezměte si papíry, tužky a napíšeme si ten test!" Ajo! Panebože! My máme psát test! Úplně jsem na to zapomněla! Tak jsem se soustředila na Nicka, až jsem úplně zapomněla na test. No super! Další pětka! Nick napsal na tabuli otázky a my jsme měli psát. Byl to test z minulých ročníků, takže to bylo na celou hodinu. Podepsala jsem se a začala psát. Nick procházel mezi námi třídou. Byla jsem to u třetí otázky, když procházel kolem mě. Na mou lavici položil papírek, kde stálo "Vypadáš dokonale! Moc ti to sluší :*" On pokračoval, aby to nevypadalo podezřele. Rebeca si toho ale asi všimla. Koutkem očka na mě koukla a usmála se. Pokrčila jsem rameny a psala jsem dál. Můj papír byl ale téměř prázdný. Když jsem ho odevzdávala, věděla jsem, že dostanu špatnou známku. Ale co už, bylo mi to jedno.
Další hodinu jsem nějak přetrpěla, měli jsme chemii. Po chemii k nám do třídy přišel Nick. Šel ke mně. "Laro? Mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se. Panebože, co ho to napadlo? "Jistě" odpověděla jsem překvapeně. "Pojď tedy se mnou to kabinetu!" Řekl. Vstala jsem a šla jsem za ním. Všichni na mě divně koukali. Snažila jsem si těch pohledů nevšímat. Přišli jsme do kabinetu. Nick za sebou zavřel dveře. Hodila jsem na něj nechápavý výraz. "Milá Laro…posaď se" začal větu a já si sedla "…učila ses na dnešní test?" "No… pane učiteli…" usmála jsem se. "…měla jsem plnou hlavu něčeho jiného a úplně jsem na něj zapomněla" řekla jsem a hrála jsem si s vlasy. "Opravdu, a čeho?" usmál se. "No… jednoho úžasného kluka, víte? Asi jsem se do něj zamilovala." Řekla jsem, zamkla jsem, přistoupila k němu blíž a dlouze ho políbila. Polibek mi opětoval. Když jsme se od sebe odtrhli, řekl mi větu, která mě velmi překvapila. "Myslím, že tě budu muset doučit věci, které jsi zapomněla! Nechtěla bys přijít dnes odpoledne ke mně domů?" usmál se. "To jako… vážně? Jsi můj učitel!!" řekla jsem překvapeně. "Opravdu? A udělal by normální učitel tohle?" jakmile toto dořekl, políbil mě znova. "No… to asi ne" musela jsem se smát. "Takže dneska ve 3 tě vyzvednu na náměstí, ok?" oznámil mi jako by nic. "Dobře" řekla jsem, usmála se a políbila ho. "Už bych měla jít nebo mě učitelka zabije!" řekla jsem mezi polibky. "To nevadí… i jako mrtvá budeš vypadat úžasně!" odpověděl mi. Odtrhla jsem se. "Cože?" a začala jsem se smát. "Vážně musím jít!" odemkla jsem, otevřela a už jsem odcházela. "Takže jsme domluveni, slečno Jackson?" řekl mi ve dveřích. "Ano, jistě, pane učiteli! Nashledanou!" odešla jsem. Poslední dvě hodiny jsem byla úplně mimo. Nevnímala jsem. Myslela jsem jen a pouze na něj a na dnešní odpoledne.
Konečně! Konečně je konec školy! Rozloučila jsem se s Bec a šla jsem domů. Měla jsem půl hodiny na přípravu. Rychle jsem načmárala úkol do biologie a angliny a šla jsem se najíst. Potom jsem šla do pokoje. Vzala jsem si na sebe černý stylově roztrhaný úzký džíny, světle modré tílko a modré tenisky. Přes hlavu jsem natáhla černou šálu. Na uši jsem si pověsila modré náušnice a na ruku jsem si vzala náramky sladěné do modré barvy. Koukla jsem do zrcadla. Páni! Vypadám skvěle! Teda… snad. Do ruky jsem si vzala kabelku a mohla jsem vyrazit. Nikdo naštěstí nebyl doma, táta byl v práci a brácha jel s kámošema ze školy hrát basket nebo co. Napsala jsem teda na papírek vzkaz a nechala jsem ho ležet na stole. Nemohla jsem tam ale napsat, že jdu za Nickem. Napsala jsem teda: "Šla jsem s Rebecou ven, příjdu až večer. Čau Lara." Vyšla jsem z baráku, zamkla a šla jsem na určené místo - náměstí. Nemohla jsem se dočkat, až ho uvidím!
Přišla jsem na náměstí, kde bylo kupa lidí. Možná právě proto náměstí. Žijeme v NY! Je plné lidí, že málem neuvidíte na druhý konec. Takže tady nebude nikomu připadat divný, že učitel odchází se svou studentkou. No jo, ale jak ho najdu? Všude kolem mnoho lidí a já v něm mám najít jednoho jediného človíčka. Jak? V tom mi někdo poklepe na rameno. "Hledáš mě?" otočila jsem se. Stál tam Nick. "Jak jsi mě našel?" řekla jsem s údivem. "Nikdo jiný tady nezářil tak jako ty!" usmál se na mě. Chytl mě za ruku a šli jsme k autu. Nasedl na místo řidiče. Já vedle něj. Myslela jsem, že nastartuje, ale ono ne. Nahnul se ke mně a… políbil mě! Odsunula jsem se. "Menší otázečka, to už mě doučuješ? Nejsem si totiž jistá, že tohle v tom testu bylo!" zasmála jsem se. Usmál se i on. "No, ale co víš! Třeba to tam příště dám!" řekl, nastartoval a už jsme jeli.
Dojeli jsme… měl dokonalý dům už zvenku. Otevřel mi dveře a já vstoupila. Velký, prostorný a úžasný - tři slova přesně vystihující jeho dům. A to tam bydlí sám? Páni! Vedl mě obrovskou halou až do obývacího pokoje. "Posaď se." řekl a ukázal na křeslo. "Dobře… děkuju!" usedla jsem. "Máš žízeň, hlad?" zeptal se pohotově. "Nene, děkuju" "Dobře" usmál se. Sedl si na křeslo vedle toho mého a chytl mě za ruku. Koukal mi do mých očí a já do jeho. Seděli jsme tam beze slova. Užívali jsme si ticho. Naklonil se ke mně, chtěl mě políbit, když v tom, mi zazvonil mobil. Zase! Volal Jace. Zvedla jsem ho. "Jaci! Co je zase?" řekla jsem vytočeně. "Laro? Kde je prosím tě mouka?" zeptal se. Myslela jsem, že ho zabiju. "Mouka, vážně Jaci? Mouka? Na co k sakru potřebuješ mouku?" podívala jsem se na Nicka, který se tam smál. "No… to je jedno! Kde je ta mouka?" "Kde bys asi řekl, že bude mouka? Tam kde vždycky!" řekla jsem posměšně. "A to je kde?" zeptal se. "Bože, ty jsi neschopný! Je ve skřínce nad dřezem. Jo a prosím tě to je to umyvadlo v kuchyni!" řekla jsem a začala se smát. "Nekecej, fakt? Díky no… Pá!" "Čau!" řekla jsem a položila jsem. "Omlouvám se, můj bratr neumí hledat!" řekla jsem Nickovi omluvně. "To je v pohodě. Tak… kde jsme to skončili?" řekl a políbil mě. "Myslím, že tohle bys neměl dělat?" řekla jsem mu šeptem. "Proč?" Otrhl se, zdál se zděšený. "No…" přitáhla jsem ho zpátky. "…jestli chceš, abych se při testech soustředila a dostala jedničku z testu!" políbila jsem ho. "Jo aha! Tak to jo… neboj, to zvládneš, jsi moje šikovná holka!" opětoval mi polibek a mě se to strašně líbilo. Je to tak neuvěřitelně krásný moment, který nelze popsat. Asi si na to ani nezvyknu.
Potom mě chytl za ruku a pomohl mi vstát. "Pojď!" šli jsme do jídelny, kde měl na stole připravené učení. "Posaď se a jdeme na to!" řekl. Tak jsem si sedla. Začal mi tam něco vysvětlovat, ale já ho nevnímala. Nešlo to! Ty jeho úžasné pohyby ruky, jak máchá kolem sebe! Dokonalost! "Haloo! Jacksonová! Vnímáte mě?" zamával mi před očima rukou. Já jsem jenom začala kroutit hlavou, že ne. "Ale to byste měla, jinak bude válka!" Co to tady mele? Jaká válka? Každopádně… ať říká cokoli je rozkošný! Podepřela jsem si hlavu rukou opřenou o stůl, ale stále jsem ho nevnímala. Opravdu to nešlo! Zahleděla jsem se do jeho úžasně modrých kukadýlek. Ztratila jsem se v nich. "Haloo!" zase mě zamával před hlavou. Nereagovala jsem, jenom jsem se usmála. "Varoval jsem tě!" řekl a vstal ze židle. Chytl mě do náručí a nesl mě chodbou až do obýváku. Nežně mě položil na gauč a začal mě lechtat. To snad ne! Jak ví, že jsem lechtivá? Začala sem sebou mlet div jsem ho nekopla. "Ne… prosím nech toho!" smála jsem se. Nenechal. Ještě asi 10 minut mě jemně lechtal a potom přestal. Přiblížil se ke mně a opět mě začal líbat. "Už to chápeš?" řekl mezi polibky. "A co?" zeptala jsem se. "No… ty rovnice" usmál se. "Myslím…že už to začínám chápat" řekla jsem s úsměvem. "No… ale tak to se budeme muset scházet častěji… abychom to doladili." "To asi budeme muset!" přestal mě líbat. "Takže zítra ve stejnou hodinu?" "Dobře!" řekla jsem. Opět se ke mně nahnul a chtěl pokračovat. "Promiň, ale ne!" zarazila jsem ho. "Proč?" koukl na mě nechápavým výrazem. "Promiň, ale budu muset jít domů. Bratr by mě sháněl a navíc to teď nemá nejjednodušší! Promiň!" zvedla jsem se. "To je v pohodě. Chápu!" zvedl se taky. Vzala jsem si bundu a šla do verandy. "Dovolíš mi, dát ti polibek na rozloučenou?" Zeptal se roztomile. "Zkus to!" odpověděla jsem. Poslechl. Jemně mě pohladil po tváři a dal mi pusu. "Tak ahoj!" řekla jsem na rozloučenou. "Pá a… miluju tě!" On mě miluje? To je poprvé co mi to řekl. Je to tak úžasné to slyšet. "Taky tě miluju! Pá!"
"Ahoj!" zvolala jsem u vchodových dveří na pozdrav všem, co byli doma. I když to byl, předpokládám jenom Jace. Šla jsem do kuchyně. Měla jsem šílený hlad. U stolu seděl Jace, "Ahoj!" pozdravila jsem znova. "Čau!" řekl mrzutě. "Jak si se dneska měl?" řekla jsem mile a šla ke kuchyňské lince. K večeři jsem měla chuť na chleba se salámem. Tak jsem si ukrojila chleba a šla jsem si pro máslo a salám. "Jak bych se asi měl?!?!?" vyjel na mě. "Tak sorry, že jsem chtěla navázat konverzaci!" řekla jsem naštvaně. "Kdybych s tebou chtěl mluvit, tak asi začnu, ne?!" začal na mě řvát. Sakra co to s ním je?! Byl vždycky tak milý! Co se mezi ním a Daniel stalo? Proč je na ní tak naštvaný? Musím jí zavolat. Doobkládala jsem chleba salámem a běžela jsem do pokoje. V pokoji jsem šáhla po mobilu a začala jsem volat Daniel. "Halo?" ozvalo se z telefonu. "Ahoj Dan, tady Lara! Chtěla bych se zeptat…" začala jsem. "Laro promiň, ale nemám na tebe ani na tvého bráchu náladu!!! Čau!" řekla naštvaně. "Počkej Dan! Řekni mi, co se mezi vámi stalo!" bylo ale pozdě. Daniel už to típla. Co to s nima je? Co se mezi nima mohlo stát? Nechápu! Neměla jsem už na nic náladu. Šla jsem do sprchy. Kapky vody smívaly mé starosti a já se opět cítila líp. Miluju sprchu! Po sprše jsem si lehla do postele a zase jsem myslela na Nicka. Na tu jeho vůni. Na dnešní odpoledne s ním. Na ty polibky, které mi teď neskutečně chybí. Potřebovala bych obejmout. Usnula jsem asi až pozdě, protože jsem slyšela i tátův příchod.
----------------------------
Takže.. otázky necháme jenom ke klukovi z knížky... tady vám dám svobodu! Pište o čem chcete!! Budu ráda za každý názor a to i kritiku, aspoň vím(e), v čem se zlepšovat!! :) děkujeme všem! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cece Cece | Web | 1. listopadu 2013 v 22:22 | Reagovat

Úchvatný!!! O_O  O_O  O_O  O_O

2 Carly Carly | 2. listopadu 2013 v 18:55 | Reagovat

Suprový díl!Musím si přečíst i ty předchozí :-) Zajímalo by mě,co se mezi Jacem a Daniel stalo :-) Jinak,těším se na další díl :-D

3 Kika Kika | Web | 2. listopadu 2013 v 20:06 | Reagovat

super diel :-)

4 Marie2624 Marie2624 | Web | 2. listopadu 2013 v 21:46 | Reagovat

Jé další úžasný dál :) Zajímalo by mě, co se mezi Daniel a Jacem stalo. Taky bych chtěla mít takový doučování a učitele :) Těším se na další díl :)

Já vůbec nevim, co si mám o Ezrovi a Moně myslet. Když budou mít spolue scénu. Jo, já viděla Ravenswood hned v úterý :) Takže Miranda vážně umřela :/ Ta kletba mě vážně děsí :o Zvlášť jak byla Remy v tom autě a jak se to okno začalo zavírat a jak to najednou pustilo toho psa. Ale chudák Miranda. Doufám, že se tam bude objevovat často jako duch a snad zase nějak obživne :) Kéž by to šlo jako v TVD. A co si o tom díle myslíš ty?
Jinak já překládala rozhovor s producentem PLL, tak jestli si ho chceš přečíst :)http://marie2624.blog.cz/1310/pretty-little-liars-interview-with-oliver-goldstick-about-4x13-alison-and-4b

5 dreamer. dreamer. | Web | 3. listopadu 2013 v 13:19 | Reagovat

Je to zajímavé připomíná mi to jeden příběh co jsem četla:D.Je to dobré:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama